Jak volit? Bez bázně a sebevědomě !

Zdá se, že politické strany už pochopily, že volič přece jenom není takový hlupák, jak by si přály, a že když se hodně namíchne, dokáže výsledky voleb ovlivnit výrazným způsobem. Takže masáž ve stylu nevolte malé strany, je to vyhozený hlas, nebo volbou malých stran volíte komunisty apod. momentálně nefrčí, protože se ukázalo, že to prostě není pravda.  Teď je zase módou „varovat“ voliče před výběrem jednotlivých kandidátů z různých stran, protože prý je malá naděje na ovlivnění pořadí nebo, že tím přidělují hlas i nechtěné straně apod. I toto je ovšem obyčejný pokus o manipulaci od těch, kteří by mohli o své pozice přijít.
Je jasné, že sám volič opravdu moc neovlivní, ale pokud se rozhodne nad hlasovacími lístky zamyslet dostatek z těch, co jdou k volbám, výsledky voleb mohou být nečekané. Další text není zamýšlen jako nějaký návod, ale jenom jako vybídnutí k vlastní úvaze nad tím, jak se svými hlasy v komunálních volbách naložit. Při konkrétní ilustraci bude řeč o volbách do místního zastupitelstva Prahy 7, ale stejným směrem se mohou ubírat i úvahy pro volby do magistrátu či do jiné městské části.  

Obecné úvahy
Volič si musí předně uvědomit, že prvním předpokladem pro ovlivnění výsledku je, aby se určitá politická strana do zastupitelstva dostala.  Tady se může opírat o dosavadní poměry ve svém volebním obvodu, o současné trendy v preferencích, o výsledky průzkumů, apod.

Konkrétně v MČ P7 bych odhadoval, že v budoucím zastupitelstvu (s 27 zastupiteli) obsadí 3 strany většinu: ODS, Strana zelených a TOP 09. Předpokládám, že ODS oproti minulosti poněkud ztratí, SZ získá a TOP09 se pravděpodobně bude pohybovat kolem pražského průměru. Celkově by tyto 3 strany mohly obsadit od 15 do 20 zastupitelů. Na zbývajících 7 subjektů tak zbývá 7 až 12 zastupitelů, čili méně než 2 zastupitelé na subjekt. Jistě ne všech 7 dosáhne na 5% limit, takže některý z těchto sedmi subjektů pak může získat i víc jak 3 mandáty (lze reálně očekávat, že kromě zmíněných tří stran se do zastupitelstva dostanou maximálně 3 další subjekty).

Dále je velmi důležité, aby si volič uvědomil, že nedisponuje jedním hlasem, ale hlasy dvaceti sedmi (nebo devíti do magistrátu), a tyto hlasy rozděluje dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Bez ohledu na předvolební masáž bohatými nebo vládnoucími subjekty. Musí si pouze dávat pozor na to, aby nepřidělil více hlasů, než je volených zastupitelů, a přidělil minimálně jeden hlas.  Podrobněji viz příspěvek Sčítání hlasů odkud je zřejmé, že nikoliv volič, který volí nějakou stranu jako celek, může pořadí na její kandidátce změnit, ale naopak volič, který volí jinou stranu nebo jednotlivé kandidáty, včetně strany volené.

Pokud si volič vůbec nějakou otázku klade, pak možná třeba i tu, jak vyřadit nechtěného kandidáta, nebo naopak, jak chtěného kandidáta dostat do zastupitelstva. K těmto dvěma otázkám následuje dále několik poznámek. Pro konkrétnější představu se předpokládá, že ve volebním obvodu Prahy 7 budou odevzdány platné hlasovací lístky od cca 14 000 voličů, tedy k dispozici může být až 14 000×27= 378 000 hlasů, z toho 5 % hlasů pro vstup strany do zastupitelstva je 18 900, na jednoho kandidáta tak připadá 700 hlasů. Získá-li strana deset procent hlasů, průměr je 1 400 hlasů na kandidáta, při 15 % hlasů to je 2 100 hlasů na kandidáta, atd.   

Jak vyřadit nechtěného kandidáta
Nechtěný kandidát se obvykle nachází na volitelné pozici na kandidátce jeho strany. Ale i kdyby se nacházel na vzdáleném místě, existuje určitá pravděpodobnost, že má-li hodně svých „příznivců“, mohou ho na volitelné místo dostat.  Nejsnadněji by se nechtěného kandidáta mohli zbavit příznivci jeho strany tak, že by nezaškrtli tuto stranu, ale jednotlivé kandidáty kromě nechtěného. Jeden hlas by tak museli obětovat nebo dát jiné straně.

K odstranění nežádoucího kandidáta mohou však výrazně přispět právě voliči jiných stran. Pak by bylo nejvhodnější dát své hlasy tolika prvním kandidátům straně nežádoucího kandidáta, kolik lze předpokládat získaných mandátů. Je-li např. nežádoucí kandidát na pozici 2 a strana by mohla získat 8 mandátů, pak je třeba zaškrtnout kandidáty 1 až 9 s výjimkou kandidáta č. 2. Nechce-li volič obětovat tolik hlasů, pak mohou k vyřazení kandidáta přispět hlasy, které budou přidělovány kandidátům na pozicích 3 až 9. Tady ale bude záležet na tom, kolik voličů které kandidáty a kolik jich zaškrtne. Je sice pravda, že těmito hlasy přispívají pak voliči k celkové bilanci strany, kterou by jinak nevolili, ale na druhou stranu podařilo-li by se takto eliminovat nežádoucího kandidáta, bylo by to ku prospěchu všech.

Jak přesunout žádoucího kandidáta 
Tady je úkol obrácený, tj. žádoucího kandidáta posunout na místo se ziskem mandátu. Je to úkol obdobný jako při eliminaci nežádoucího  kandidáta, akorát volič jiné strany obětuje jenom tolik hlasů, kolik kandidátů chce touto volbou přesunout. A zaškrtává pouze tyto zvolené kandidáty a nemusí si případně lámat hlavu s tím, kolik jejich strana získá mandátů. Hůře se ovšem preferuje voličům jedné strany, pokud chtějí své straně dát maximum svých hlasů, pořadí nemohou ovlivnit, na případné zaškrtnutí jednotlivců volené strany se nebere zřetel.  

Ilustrativní příklady s komentářem Pro výše popsaný modelový volební obvod Prahy 7 s 27 zastupiteli uvažujme dva mezní případy. 

1. Strana získá něco nad 5 % hlasů (celkově 18 900), takže průměr na kandidáta je 700 hlasů. Jestliže se má kandidát z libovolného místa posunout na místo první, pak počet hlasů, které získá, musí o 10 % přesáhnout průměrný počet hlasů na kandidáta, tedy v tomto případě musí získat nejméně o 70 hlasů více než je průměr na kandidáta.

 2. Strana získá něco nad 30 % hlasů (celkově 113400), takže průměr na kandidáta je 4 200 hlasů. Jestliže se má kandidát z libovolného místa posunout na místo první, pak počet hlasů, které získá, musí o 10 % přesáhnout průměrný počet hlasů na kandidáta, tedy v tomto případě musí získat nejméně o 420 hlasů více než je průměr na kandidáta.

Z uvedených realistických čísel je zřejmé, že posun kandidáta nevyžaduje nedosažitelně velké počty voličů, kteří by měli takovým způsobem volit. A to ani v případě maximálního očekávatelného zisku mandátů jednoho volebního subjektu. Počet 420 voličů je něco více než jedna polovina počtu, která je potřebná pro vstup strany do zastupitelstva.

V případě eliminace nežádoucího kandidáta je situace obtížnější, protože je potřebné „přesunout“ tolik kandidátů z nevolitelné pozice, aby se nežádoucí kandidát dostal za ně. Ale i to je možné, obzvlášť v případě zapojení samotných voličů příslušné strany (viz minulé volby do zastupitelstva Prahy 5, kdy se voličům nepovedlo eliminovat M. Jančíka jenom těsně díky vysokému volebnímu zisku ODS).

Je pochopitelné, že takovým trendem - vybírat si mezi kandidáty jednotlivě - jsou ohroženy zejména malé subjekty, jejichž průnik do zastupitelstva je na oné 5% hranici. Z hlediska voličů je však užitečnější, když se ve volitelné straně dostane do zastupitelstva důvěryhodnější kandidát než jedinec z malé strany, který dění v zastupitelstvu pak nemá šanci stejně ovlivnit. Proto by měli voliči odolat zastrašování a rozhodovat se na základě vlastního rozumu a přesvědčení.

Ivan Tinka 

Příspěvek byl publikován v rubrice Komunální volby 2010. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář