Historka okresního formátu

V minulém roce byl náš pes, trpasličí jezevčík Pepa,  v okolí Strossmayerova nám. napaden čtyřikrát stejným psem (Staffordshire Bull Terrier), který nebyl na vodítku. Majitelem je trouba, který patrně psy k agresivitě cvičí, jeden má ukousnutou tlapku. Trouba je Černohorec, z nejasných důvodů zde žijící. Mám psy rád bez rozdílu, ale nikdy jsem neviděl něco tak zákeřného. Pokud vezmete Pepu do náruče, zaútočí ve dvojici a začínají vás opravdu obkličovat a nahánět tak, abyste byli na volném prostranství a nemohli se alespoň z jedné strany krýt. Psi samozřejmě Černohorce vůbec neposlechnou, což se jim ani nedivím. Pokud je pes sám, útočí výhradně zezadu a pouze na menší psy. Jedno napadení bylo pro Pepu takřka fatální. Byl zle potrhán a léčení si vyžádalo náklady kolem patnácti tisíc. Pozor, ty peníze jsou pro příběh důležité! Černohorec se vždy omlouval a jednou jsem ho dokonce u stanice s padesáti svědky držel u krku a chtěl zabít. (Zajímavé bylo, že jeho psi k tomu pouze se zájmem přihlíželi.)

Začal jsem oznámením na MP, kde jsem se po dlouhé době dozvěděl co všechno nemohou, nesmějí, či nechtějí. Jo a navíc ho prý nepotkali.

Žena se už bála chodit ven a začínala mít trauma, když viděla bílé auto, ve kterém trouba jezdí. Šel jsem poprvé v životě někoho udat. Na PČR. Napráskal jsem ho a ještě jim dobře poradil, kde ho najít. Na otázku o náhradě škody jsem deklaroval, že nechci peníze za léčení psa, že chci pouze, aby psy vodil na vodítku s košíkem. Byli milí. Vloni v říjnu. Už jsem o nich nikdy neslyšel.

Vykašlal bych se na to, kdyby se před třemi dny nestal další incident. Vycházeli jsme od Letenského zámečku z parku, Pepa už byl vzorně na vodítku, protože jsme museli jít přes křižovatky k autu a klusal mezi námi. (On vždycky kluše, když už se jde domů.) Najednou mezi nás zezadu (jak jinak) vlétla hnědá bomba, přistála Pepovi na zádech a šla mu po krku. Žena Dana začala ječet (to ona tak dělává, když nás někdo napadne) a já se vrhl na psa. Byl to samozřejmě troubův stafford. Pepa ječel, Dana ječela a já se pokoušel psa odtrhnout  od Pepy, což se mi podařilo, řekl bych v poslední chvíli. Držel jsem ho za obojek. Pes šílel a já se ho snažil přitlačit k zemi, aby mne nekousl. Nad námi stála bezradně troubova milá, v jedné ruce mluvící telefon a ve druhé vodítko. Řval jsem na ní, ať si halamu připoutá, jenže ona se ho evidentně BÁLA! Něco blábolila, tak jsem jí vzal vodítko, druhou rukou psa připnul a odtáhl od Pepy. A zařval na ni, aby si ho vzala a mazala pryč, nebo jí praštím. Ano, tak hrubý jsem byl! Pepovi naštěstí nic nebylo a já měl pouze pár šrámů, zřejmě od drápů. Při cestě autem dolů Kostelní ulicí jsem viděl klusající Černohorku se psem, který pochopitelně už nebyl na vodítku.

Strašně jsem se naštval. Druhý den jsem klusal já a na policii. Obvyklé kolečko. Milí lidé. Zeptal jsem se, jak to vlastně dopadlo s těmi loňskými incidenty, protože mne nikdo o výsledku neinformoval.

(Pokud se vám to zdá dlouhé, (mně jo), vydržte, opravdu přijde pointa!)

Ochotně tento případ připojili ke starému spisu a informovali mne, že dotyčného našli, vyslechli, on všechno přiznal a vše v úhledném balíčku bylo posláno Přestupkové komisi na Radnici Prahy 7. A jak ta to vyřešila se oni už nedozví, měla mě vyrozumět komise a patrně i předvolat jako svědka. A dali mi číslo jednací, abych se poptal. Objali jsme se a já se šel poptat.

Přestupková komise je úřad (proto to velké P) a má své kanceláře. Vlezl jsem do první, kde seděla úřednice mého jména. Řekl jsem si fajn, bude protekce. Nadechl jsem, ale zazvonil mobil. Byl jsem umlčen zdviženou rukou. Paní si chvíli vyjednávala tarif s mobilním kyslíkem. Podvědomě jsem začal cítit, že něco nedopadne. Po ukončení kyslíkových hrátek se mi slušně omluvila a já začal líčit důvod mé návštěvy. Aniž bych se dostal ke svému případu, či nedejbůh jí předal číslo jednací, rozzářeně mne ve vysvětlování zarazila. „Ale to je přece jasné, že jste nebyl vyrozuměn!“ Koukal jsem jak blázen. „Nejste účastníkem řízení a rozhodování o přestupcích je neveřejné, takže podle zákona vám výsledek ani nesmíme sdělit!“ Začal jsem se opatrně ujišťovat, že mluvíme o stejné věci a čekal, že vejde Vlasta Burian a řekne okřídlené úsloví: „A teď mi vysvětlete, kdo je tady blbec?“ Namítl jsem chabě, že jsem poškozený. „Nejste poškozený! Poškozený byste byl, kdybyste chtěl náhradu škody. Takhle nejste ani účastníkem řízení!“, řekla vítězně.

Ačkoliv je v protokole explicitně uvedeno, že léčení stálo patnáct tisíc a já je po dotyčném nechci, (protože vypadá, že by stejně nedal dohromady ani stokrát nižší částku), a chci pouze aby nadále vodil své psy s košíkem a na vodítku, nemám nárok dozvědět se jak řízení dopadlo.

Pokud by měla paní Stejskalová pravdu, z logiky věci by totiž celé podání bylo zbytečné, protože pokud se podávající NESMÍ dozvědět, co (a zda vůbec něco) Úřad udělal k nápravě stavu, chybí zpětná vazba a občan začne pochybovat, (tedy pokud takové černé myšlénky už nemá), proč si takový úřad platí.

Praštil jsem dveřmi a vypsal to její nadřízené, paní Jaroslavě Bednářová Dis. – vedoucí oddělení vnitřních věcí, která má u své vizitky na stránkách ÚMČ roztomilé motto: Řídit se zákonem i city.

Tak uvidíme, čím se řídí v praxi.

Epilog

Zavolal jsem vyšetřovateli na PČR a pobavil ho. Řekl, že dotyčná naprosto netuší. Že samozřejmě dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, § 49, odstavec 1c, jsem nejen účastníkem, ale i poškozeným, bez ohledu na to, jestli vyžaduji náhradu škody, i kdyby si paní vyjednávala tarif u Vodafonu.

Dalo by se z toho snad vyvodit poučení, či rada. Velkorysost se nevyplácí. Pokud budete dělat nějaké podání, chtějte prachy. A nejlépe hodně. U přestupkové komise budete veden jako poškozený a Stejskalová vás bude muset vyrozumět. Nebo to nad pět tisíc při troše štěstí bude kvalifikováno jako trestný čin a pak se s úřednicí nepotkáte vůbec. Takže až vám někdo postaví necky za dveře, chtějte sto táců za citovou újmu.

Jiří Stejskal

Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdity, Co vy na to?, Radnice a zastupitelstvo, Různá témata. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář