Bez kartičky nelze,

aneb je prokazatelné, že lidi z horka blbnou a VZP zvlášť. Zavolali mi a sdělili, že mám u nich přeplatek a musím k nim osobně. Navštívil jsem pobočku na Vinohradské. (V té samé místnosti jsem kdysi kupoval automobil Honda.) Po devadesáti minutách čekání v sauně, jsem přišel na řadu. Paní s mexickým jménem po dlouhém zahledění do monitoru připustila, že tam obnos je a mohou mi ho převést. A požádala mne o kartičku banky. Vytáhl jsem iPhone a děl, že jí číslo účtu nadiktuji. „Řekla jsem kartičku banky!“ „Já žádnou nemám, mám data v telefonu.“ „Musím mít kartičku, abych ji mohla zkopírovat! My to máme v podmínkách“, řekla neprozřetelně. „A mohla byste mi ukázat, kde je v těch podmínkách napsáno, že tu kartičku musím mít?“ Bylo ticho a pak vítězně: „To jsou naše vnitřní podmínky a ty vám nebudu ukazovat, ty jsou tajné.“ „A když je to tajné, jak se to klient dozví?“. Takhle jsme se kočkovali. Pak povídám: „Heleďte, zavolejte mi vedoucí, my se určitě nějak dohodneme.“ „To jsem dneska odpoledne já“, hlesla. „Tak víte co? Když to nejde, tak se nedá nic dělat. Kartičku nemám. Jdu domů a on to někdo vyřídí. „Co? Jak „domů“? To nejde!“ Absence příručky pro takový případ byla zřejmá. „Já vám nemůžu ty peníze bez kartičky vyplatit“, kvokala. „To by si mohli myslet, že jsem tam napsala svůj účet.“ (!) „Tak mi jen napište, že to bez kartičky nejde“ a já jdu. „Jak – napište?“ V hlase měla hrůzu. „Rukou, třeba na pytlík od cukru“, žertoval jsem. „To nesmíme“, řekla přísně. Zvedl jsem se. „To nemůžete jen tak odejít!“. Situace byla neřešitelná a začínala to chápat i odpolední vedoucí. Mezitím se asi deset čekajících klientů nenápadně přiblížilo, aby lépe slyšeli. Zpozorovala to a řekla rezignovaně: „Tak si tam to číslo napište!“. A pak jí napadlo: „Ale pod tím číslem to podepište, že je to správně!“. A tvářila se vítězně, jak to pěkně vyřešila.

Software pro VZP (po odečtení IZIPu) stál něco kolem miliardy. V mých záznamech je číslo účtu, ze kterého VZP dvacet let platím. Stačila by telefonická, či mailová otázka, zda mají peníze vrátit na stejný účet a nemusel bych ani na pobočku. Ale pokud nemáte kartičku, jste v hajzlu.

Jiří Stejskal

Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdity, Co vy na to?, Různá témata. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Bez kartičky nelze,

  1. Petr napsal:

    To me takhle jednou prisel dopis (nakonec dokonce dva, v cene asi 30 Kc) ze mi nemohou vratit preplatek v hodnote cca 700 Kc, protoze jim pry dluzim 60 haleru ! Vzhledem k tomu ze pojisteni platim leta trvalym prikazem mi to prislo divne. Vydal jsem se na pobocku a ptam se co to ma znamenat. Urednice zirala do pocitace a tvrdila ze je to nesmysl, protoze mam u nich preplatek 700 Kc. To vim, rekl jsem. Ptam se dale jestli je to tim tedy vyrizene ? Neni ! Musite najit urednika, ktery vam ten dopis poslal.

    Jeste ze jsem v Prahy, nakonec jsem se probojoval do jejich centraly u Flory a nasel daneho urednika. Ti se omlouvali, ze „dluh“ vznikl tim, ze se v jejich systemu spatne zapocitala prichozi platba a vzniklo tim penale 60 haleru, na ktere velmi chytry system hned upozornil a vygeneroval dva dopisy v hodnote 30 Kc. Po ctyrech ztracenych hodinach byl tedy „dluh“ 60 haleru konecne smazan. Kdybych nezareagoval vcas, tak by mne to urcite stalo nekolik tisic na vymahani takoveho „dluhu“. Co naplat, ze tam byl celou dobu preplatek tisicinasobne hodnoty.

Napsat komentář