Pohled na ústavní stížnost Prahy 7 bez emocí

Z tiskové zprávy: Zastupitelstvo MČ Praha 7 se na svém zasedání dne 3. prosince 2012 usneslo na podání ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 31. října 2012, kterým bylo vyhlášeno místní referendum o otázkách souvisejících s budoucím umístěním nové radnice Prahy 7. Důvodem jsou pochybnosti o ústavnosti a zákonnosti rozsudku NSS. K tomu starosta MČ Prahy 7 mimo jiné uvedl, že zastupitelstvo jednoznačně deklarovalo, že se zavazuje řídit výsledky referenda vyhlášeného NSS, ale současně si uvědomuje, že se jedná o historický milník, jak bude k problematice místního referenda dále přistupováno, a že cítí odpovědnost nejenom vůči svým občanům, ale i vůči 6 250 obcím ČR, kterých se toto rozhodnutí rovněž dotýká. Aktualizováno 11.12.2012.Vzhledem k dosavadnímu značnému úsilí zmařit referendum proti předražené radnici se zákonitě i tento krok vedení radnice Prahy 7 jeví jako další obstrukce. A to i přes neskromné prohlášení, že cítí odpovědnost vůči 6 250 obcím ČR. Aby si každý mohl utvořit vlastní názor, je potřeba podívat se, co je předmětem ústavní stížnosti. Tím mají být zejména nejasnosti ohledně vyhlášeného termínu konání místního referenda, především pak konání referenda ve dvou dnech souběžně s prezidentskými volbami, které v zákoně o místním referendu zahrnuty nejsou.

Konkrétně se jedná o Zákon o místním referendu a jeho §5, kde se uvádí, že hlasování v místním referendu se koná v jednom dni. Koná-li se hlasování v místním referendu současně s volbami do zastupitelstev obcí, do zastupitelstev krajů, do některé z komor Parlamentu České republiky nebo do Evropského parlamentu, koná se ve stejnou dobu, která je stanovena pro konání voleb.

Je tedy velmi pravděpodobné, že zákonodárci opomněli v zákoně o místním referendu jednoduché doplnění „prezidenta republiky“ např. v části: „…do některé z komor Parlamentu České republiky, prezidenta České republiky,…“ Pokud by se jednalo o „vadu zákona“, pak by analogická vada byla obsažena také v zákoně 275 o volbě prezidenta republiky, kde v § 71 (Společné konání voleb) jsou pro působení volebních komisí stanovena pravidla pro všechny výše uvedené druhy voleb kromě hlasování v místním referendu.

Stížnost Prahy 7 k ústavnímu soudu má tedy racionální opodstatnění, je ovšem otázka, jestli by tato stížnost neměla být adresována přímo poslancům, kteří tyto zákony tvořili. Kromě toho je značně diskutabilní, jestliže má Praha 7 pochybnosti o ústavnosti a zákonnosti rozsudku NSS, že se současně ve vlastním vyhlášení otázek k referendu o toto rozhodnutí opírá (v usnesení zastupitelstva č. 0127/12 se stanovuje konání místního referenda současně s místním referendem vyhlášeným rozsudkem NSS ze dne 31. 10. 2012).

Jsou-li v oblasti zákonů ctěna alespoň elementární pravidla logiky, pak nemůže ústavní soud rozhodnout jinak než stížnost zamítnout nebo prostě potvrdit správnost rozhodnutí NSS. Protože NSS je právě ten orgán, který je oprávněný v takových záležitostech rozhodovat.

Do pravomocí Nejvyššího správního soudu spadá zejména rozhodování o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů o žalobách a návrzích na ochranu veřejných subjektivních práv. Účinností novely zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, od 1. ledna 2012 byla NSS svěřena pravomoc rozhodovat o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů ve věcech zrušení opatření obecné povahy nebo jejich částí pro rozpor se zákonem, stejně jako o kasačních stížnostech ve věcech místního a krajského referenda.

Ústavní soud (ÚS) není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je zejména chránit ústavnost, základní práva a svobody vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky a garantovat ústavní charakter výkonu státní moci. Příslušejí mu i další kompetence, jako je rozhodování v některých věcech týkajících se volebního práva a posuzování souladu mezinárodních smluv s Ústavou před jejich ratifikací. Ústavní soud podle čl. 87 Ústavy rozhoduje:

1. o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
2. o zrušení jiných právních předpisů (např. nařízení vlády, ministerských vyhlášek, obecně závazných vyhlášek a nařízení obcí a krajů) nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo se zákonem,
3. o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
4. o ústavní stížnosti právnických nebo fyzických osob proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jim ústavně zaručených základních práv a svobod,
5. o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
6. v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy České republiky,
7. o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy České republiky,
8. o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy České republiky,
9. o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
10. o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
11. spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
12. o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a 49 Ústavy České republiky s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací.

Na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud též o návrhu obecného soudu na vyslovení protiústavnosti již neplatného zákona, který by jinak obecný soud musel použít na jím řešenou věc.

ÚS i v minulosti často řešil i velmi triviální problémy, se kterými si nedostatečně poradily obecné soudy, avšak jeho pole působnosti je především v oblasti porušování zákonných a ústavních práv, což v případě stížnosti Prahy 7 je zřejmě neopodstatněné. Toto ale možná nezabrání, aby nebyly vynaloženy další finanční prostředky (zpravidla v jednorázové částce 50 000 Kč) na právní zastupování Prahy 7 před Ústavním soudem.

Bohužel, ta předpověď v poslední větě se naplnila, ale vůbec to ani mne ani spoluobčany nemůže nijak těšit. Rada ve svém usnesení č. 0947/12 ze dne 11.12.2012 ukládá tajemníkovi podepsat objednávku právních služeb u doc. JUDr. Martina Kopeckého, CSc. do výše 50.000,- Kč bez DPH, v souvislosti se zastupováním Městské části Praha 7 jako účastníka řízení ve věci ústavní stížnosti, o které rozhodlo zastupitelstvo MČ Praha 7, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, jakož i v souvislosti se zastupováním MČ Praha 7 u Ústavního soudu České republiky v řízení o této ústavní stížnosti.

Ivan Tinka

Příspěvek byl publikován v rubrice Majetek a finance MČ, Radnice a zastupitelstvo, Rozvoj a výstavba, Různá témata. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Pohled na ústavní stížnost Prahy 7 bez emocí

  1. admin napsal:

    Starosta Městské části Praha 7 Marek Ječmének se vyjádřil k zavádějícímu informování některých médií ohledně referenda (viz prazskenovinky.cz) a kromě jiného řekl: Proti tomuto a podobným výrokům se musím velmi důrazně ohradit. Usnesení o podání ústavní stížnosti vzešlo z obsáhlé diskuze zastupitelů a odhlasovala jej naprostá většina přítomných členů zastupitelstva napříč politickým spektrem. Z 24 přítomných zastupitelů jich pro toto usnesení hlasovalo 22. Jeden se zdržel hlasování a pouze jediný byl proti. Podání ústavní stížnosti tedy rozhodně není akcí koalice proti opozici, neboť pro něj hlasovala drtivá většina opozičních zastupitelů,“ připomněl starosta Ječmének.

  2. Pingback: Proti referendu za nepředraženou radnici navzdory všem ? | Pro občany Prahy 7

Napsat komentář