Čo bolo, to bolo

Zatímco je všeobecně známo, že na jednoho starobního důchodce přispívá 1,75 pracujících lidí, málo známá je skutečnost, že jeden dobře placený starobní důchodce plně pokryje kromě svého důchodu také další dva až tři důchodce s průměrnými až nadprůměrnými důchody. Není proto překvapující, když se například i na stránkách Českého statistického úřadu uvádí, že pracující důchodci tvoří důležitou součást české ekonomiky a představují téměř 5 % všech pracujících. V některých odvětvích jsou dokonce podstatnou součástí aktivních pracovních zdrojů. Ví se také, že existují velké rozdíly v intenzitě pracovního zapojení důchodců podle úrovně dosaženého vzdělání. S těmito fakty kalkuluje zřejmě i nejlepší ministr financí rozvíjejících se zemí, ale že by to bylo ku prospěchu této „důležité součásti české ekonomiky“, se rozhodně napsat nedá.

Následující údaje jsou založeny na modelových příkladech, konkrétní výpočty si může provést každý sám např. i s využitím daňové kalkulačky.  Lze očekávat, že od poznatků prezentovaných níže se nebudou lišit zjištění žádného jednotlivce. Je přitom třeba mít na paměti, že i částky, u kterých je zmíněno, že jde o částky odvedené zaměstnavatelem, nevydělá nikdo jiný než zase jenom zaměstnanec. To platí speciálně u soukromých firem, které nemohou spoléhat na žádné rozpočty z veřejných prostředků, které by jim mzdové náklady pokryly. V příštím období se mohou některé níže popsané relace mírně lišit, např. z důvodu změny přístupu k vyměření daní (superhrubá vers. hrubá mzda), procenta na jednotlivé položky odvodů apod. Sotva je ale možné očekávat, že se to v příznivém směru projeví vůči zaměstnaným důchodcům.

Následující tři příklady vycházejí ze současného stavu a zohledňují částečně očekávané změny týkající se zaměstnaných důchodců. To slovo zaměstnaných je zde důležité, protože ti povinně vydělávají nejenom na své daně a odvody, ale i na odvody, kterými jsou povinni jejich zaměstnavatelé.

Zaměstnaný důchodce s měsíční hrubou mzdou 25 000 Kč

Roční bilance je následující:

Hrubá mzda: 300 000 Kč, čistá mzda: 231 540 Kč
Zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem: 27 000 Kč, zaměstnancem: 13 500 Kč
Sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem: 75 000 Kč, zaměstnancem: 19 500 Kč
Daň z příjmu: 60 300 Kč, sleva na dani: 24 840 Kč, konečná daň: 35 460 Kč
Příjem důchodce při nadprůměrném měsíčním důchodu 14 000 Kč činí 168 000 Kč.

Celkový čistý příjem důchodce tvořený mzdou a důchodem tak bude 399 540 Kč.

Od státu tento zaměstnaný důchodce obdrží 168 000 Kč, ale vrátí mu zpátky 170 460 Kč. Stát tedy na tomto důchodci s hrubým měsíčním platem 25 000 Kč nakonec ještě vydělá 2 460 Kč, tedy 205 Kč každý měsíc.

Nejlepší ministr financí rozvíjejících se ekonomik nezískal jistě své označení za nějaké hluboké ekonomické teorie, ale naopak za nejpřímější cestu tahání peněz od daňových poplatníků. A tady je nasnadě triviální řešení, a to zrušení daňového zvýhodnění 24 840 Kč. Samozřejmě jenom u důchodců, ti přece mají ještě své důchody, tak co by chtěli. Po tomto zásahu se výše uvedené údaje změní tak, že důchodce přijde o těchto 24 840 Kč, které si stát přičte k dobru. Výsledkem bude, že zaměstnaný důchodce s nadprůměrným důchodem 14 000 Kč obdrží za rok 168 000 Kč, ale státu vrátí 195 300 Kč. To znamená, že v tomto případě stát vydělá 27 300 Kč, což je 2 275 Kč za každý měsíc. Fakticky tak zaměstnaný důchodce s průměrnou měsíční mzdou 25 000 Kč dotuje stát částkou 2 275 Kč měsíčně. Je třeba přitom mít pořád na paměti, že kdyby tento důchodce nepracoval, čistá bilance státu by byla mínus oněch 168 000 Kč za rok, tedy 14 000 Kč měsíčně.

Další dva modelové příklady ukazují, jak strážce státní kasy dokáže opravdu nekompromisně zatlačit na zaměstnané důchodce, kteří jsou schopni vydělat si víc než průměr, případně i víc, než jsou 3 průměrné měsíční platy (konkrétně víc než 840 000 Kč za rok).

Zaměstnaný důchodce s měsíční hrubou mzdou 69 999 Kč

Roční bilance je následující:

Hrubá mzda: 839 988 Kč, čistá mzda: 603 588 Kč
Zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem: 75 600 Kč, zaměstnancem: 37 800 Kč
Sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem: 210 000 Kč, zaměstnancem: 54 600 Kč
Daň z příjmu 168 840 Kč, sleva na dani: 24 840 Kč, konečná daň: 144 000 Kč.
Příjem důchodce při nadprůměrném měsíčním důchodu 14 000 Kč činí 168 000 Kč.

Celkový čistý příjem důchodce tvořený mzdou a důchodem tak bude 771 588 Kč.

Od státu tedy zaměstnaný důchodce obdrží 168 000 Kč, ale vrátí se mu zpátky 522 000 Kč. Čistý příjem státu (po odečtení vyplaceného důchodu) tak činí 354 000 Kč. Z této částky může stát vyplácet důchod dalším 2 důchodcům s nadprůměrným měsíčním důchodem 14 750 Kč!

I zde se ovšem uplatní finta s odebráním daňové úlevy 24 840 Kč, přičemž efekt rozhodně není zanedbatelný. Zaměstnaný důchodce v tomto případě sníží svůj čistý roční příjem na 746 748 Kč a stát si svůj čistý příjem zvýší na 378 840 Kč. Pak může zmíněným dvěma důchodcům dokonce zvýšit měsíční důchod na 15 785 Kč nebo vyplácet 3 důchodce průměrným měsíčním důchodem 10 523 Kč.

Ten další příklad ukazuje, jak lze zaměstnané důchodce pumpnout dokonce skokovým zdaněním důchodu o výraznou část přímo tohoto důchodu. A to pod pláštíkem překročení trojnásobku průměrné mzdy, tedy konkrétně 840 000 Kč hrubého za rok. Do částky 70 000 Kč za měsíc se důchod nezdaňuje, nad tuto částku se zdaňuje stejně jako mzda (nyní jako superhrubá mzda), tedy 15 %.

Zaměstnaný důchodce s měsíční hrubou mzdou 70 001 Kč

Roční bilance je následující:

Hrubá mzda: 840 012 Kč, čistá mzda: 603 408 Kč
Zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem: 75 612 Kč, zaměstnancem: 37 812 Kč
Sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem: 210 012 Kč, zaměstnancem: 54 612 Kč
Daň z příjmu 169 020 Kč, sleva na dani: 24 840 Kč, konečná daň: 144 180 Kč
Příjem důchodce při nadprůměrném měsíčním důchodu 14 000 Kč činí 168 000 Kč, po zdanění je to 142 800 Kč.

Celkový čistý příjem důchodce tvořený mzdou a důchodem tak bude 746 208 Kč (tedy o 25 380 Kč méně, než kdyby měl měsíční hrubou mzdu o 2 Kč nižší).

Od státu tak zaměstnaný důchodce obdrží 168 000 Kč, ale vrátí mu zpátky 547 428 Kč. Čistý příjem státu (po odečtení vyplaceného důchodu) činí 379 428 Kč. Z této částky může stát vyplácet důchod dalším 2 důchodcům s nadprůměrným měsíčním důchodem 15 809 Kč nebo vyplácet 3 důchodce průměrným měsíčním důchodem 10 540 Kč.

Ani zde se samozřejmě daňová úleva 24 840 Kč nevyhne odklonění. O tuto částku se sníží čistý příjem zaměstnaného důchodce na 721 368 Kč, zatímco stát si ji připíše do své bilance, takže svůj čistý zisk zvýší na 404 168 Kč. Z toho už může vyplácet další 3 důchodce s dokonce mírně nadprůměrným  měsíčním důchodem 11 227 Kč.

Možná nad tím někdo mávne rukou – kolika asi lidí se to týká a kdo asi takové vyšší příjmy dnes má (nemusí jít přímo o překročení limitu 840 000 Kč). I na tuto otázku se dá odpovědět poměrně obecně. Jsou to právě ti, o kterých se paní poslankyně Pecková nedávno vyjádřila (není asi náhoda, že je ze stejné stranické líhně jako ministr financí), že se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil, tak se úsporným opatřením přizpůsobí. Ano, jsou to často vysokoškoláci, odborníci ve svém oboru, špičkoví vědci, vysoce kvalifikovaní pracovníci, kteří svoji kvalifikaci nezískali na pochybných univerzitách dálkovým studiem v trvání několika týdnů, ale kteří byli až do svého odchodu do důchodu drženi na platech, které zdaleka neodpovídaly jejich společenskému přínosu. Těchto zaměstnaných důchodců s vysokoškolským vzděláním není zase tak málo: z celkového počtu důchodců-vysokoškoláků tvoří celou pětinu. Tak tato skupina, která má poslední šanci si aspoň částečně vykompenzovat to „nezbohatnutí“ za minulého režimu a které se stejně jako všech důchodců dotknou úsporná opatření, je navíc trestána za svoji pracovní aktivitu tím, že se jim ubere, kde to jen jde.

Jistě, úsporná opatření, rostoucí daně, úspory ve výdajích by každý rozumný člověk v těžkých dobách jistě chápal. Jenomže jak se zdá, ty těžké doby jsou jenom pro daňové poplatníky. Jakmile se jejich peněz zmocní státní nebo veřejná správa, jsou těžké doby ty tam. Není dne, aby se nám do očí nebo do uší nevtíraly informace o předražených zakázkách, o miliardách na nefungující projekty, o statisícových nebo milionových odměnách manažerů zadlužených společností napojených na veřejné prostředky, o desítkách miliard ročně nevybraných na daních, o nákladech na jednoho vězně přesahující 2,5násobek průměrného starobního důchodu (s žádostí ministra spravedlnosti o navýšení rozpočtu o miliardu, tedy o cca 13 % oproti současnému rozpočtu), o stovkách milionů vyhozených za právní nebo konzultační činnosti, přestože existují dobře placení vlastní úředníci, atd. Tyto skutečnosti jistě působí na zaměstnané důchodce, kteří tak velkoryse sponzorují státní kasu, jako balzám na duši. A jistě si mnozí říkají slovy majora Terazkyho: Čo bolo, to bolo, terazky máme jedničku ministra financí…

Ivan Tinka

Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdity, Obecné, Veřejná správa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář